Citroën Typ H je klasika. Francouzský náklaďáček se vyráběl v různých verzích neuvěřitelných 33 let mezi roky 1948 a 1981, prodalo se jich skoro půl milionu. Jeden takový kousek objevila parta nadšenců, která zrezivělý vrak během půl roku proměnila v modrobílou “voňavku”. Teď s ním chce rozjet podnikání.
Citroën měl po válce na stole osm projektů. Vybral ten poslední, proto dodávka dostala označení H – osmé písmeno v abecedě. Pozdější verze měly označení HX, HY, HW i HZ podle velikosti ložné plochy. Nosnost byla podle verze od 1200 do 3200 kilogramů.
Háčko mělo samonosnou karoserii z tenkého ocelového plechu, který dostal kvůli zpevnění typický zvlněný profil. Ve Francii se auto stalo ikonou. Kvůli specifickému tvaru předku se mu začalo přezdívat “prasečí rypák” nebo “prasečí nos”.
Jezdili s ním hasiči, pošta, zdravotníci i policisté, kteří ve vozech převáželi vězně. Přepravovalo se s nimi zboží všeho druhu, používali ho řemeslníci i pouliční prodavači. Samozřejmě se upravovaly i jako obytné vozy a doknce jako mikrobusy či pojízdné kavárny.
A “prasečí nos” HY VAN z roku 1976 si vyhlédli čeští nadšenci, kteří hledali klasickou dodávku pro svoje podnikání. “Prošli jsme spoustu inzertních serverů a specializovaných facebookových skupin. Existují i veteránské bazary, kde máte největší šanci na úspěch. Chtěli jsme najít auto do 200.000 korun, a to poté zrekonstruovat,” říká Ondřej Vácha, který stojí za celým projektem.
Hledání trvalo přibližně 2 měsíce. “V hledáčku jsme měli i malé americké hasičské auto se stříkačkou nebo klasickou hippie dodávku od VW. Ale už dopředu jsme se upínali k Citroënu,” dodává Vácha.
Týden po první prohlídce cestoval “prasečí nos” do dílny v Kolíně. Zrezivělý a nepojízdný. “To, co zprvu vypadalo jako dobře vyhlížející dodávka před rekonstrukcí, se ukázalo jako takový malý cedník. Mysleli jsme si, že to bude práce na dva, maximálně tři měsíce. Nebyla. Pokaždé, když chlapi na auto sáhli, něco upadlo, objevili novou korozi nebo díru. Muselo se začít celkovou kontrolou a zjišťováním stavu vozidla, následně se auto muselo celé zpevnit a zajistit,” popisují “zachránci”.
Spotřebovali tolik plechu, že si nakonec koupili i vlastní stroj na rovnání a tvarování. Kitovali, zamazávali, rovnali a svářeli. Mezitím vyndali sedačky a nechali je znovu očalounit. Složitě sháněli pneumatiky na originální kola.
Po čtyřech měsících začal veterán vypadat pomalu k světu. Dostal novou „fasádu“ a bylo na čase vybrat správné barvy. Nakonec vyhrála modrobílá kombinace.
Třiačtyřicet let starý Citroën bude sloužit jako originální pivní bar. “Postavit koncept pojízdné výčepny nás napadl už v říjnu 2018 a dokončili jsme ho na konci července 2019. Celá rekonstrukce zabrala více jak 6 měsíců,” říká Ondřej Vácha. Další práce nadšence čekají přes zimu, makat se bude hlavně na motoru.
Pivní mašina už ale má za sebou křest a první akci. Uvnitř je výkonné chlazení a čtyři pípy, zvládne 360 piv za hodinu. “Chceme, aby Pivní mašina byla jedním z dalších projektů, které dodají k pití piva v Česku styl a eleganci. Cílem je nabídnout absolutně unikátní zážitek pro jakoukoli akci, kde se lidé chtějí dobře bavit a ochutnat dobré pivo. Bez nutnosti tahat s sebou pivní sudy nebo shánět vhodnou restauraci. Pivní výčepna je mobilní a kamkoli dojede,“ doplňuje zakladatel projektu.
Originální modrobílý výčep na kolech bude už za pár týdnů stát i na velké akci k výročí 100 let značky Citroën. Ta proběhne 7. září v pražských Letňanech.
Chystá se obří sraz veteránů s dvojitým šípem ve znaku, které se v takovém počtu na jednom místě v České republice ještě nesetkaly. Kromě dodávek HY přijedou i “kachny” 2CV a další ikonické modely, které ve své době udávaly směr vývoje automobilismu. Vždyť modely Citroënu jsou celosvětově nejvíce sbíranými veterány.
